Samota jest jako déšť.
Od moře stoupá k večerům;
z rovin dalekých a odlehlých jde k nebi,
jež ji vždycky má,
A teprv s nebe padá na města.
Prší k zemi v hodinách svítání,
když k jitru hledí všechny ulice
a těla, která ničeho nenašla
sklamaná a smutná od sebe upouštějí;
a když lidé, vzájemně se nenávidějící
v jednom loži spolu nuceni jsou spát:
tu samota jde jako říční proud.
SAMOTA (1907)
R. M. Rilke - Z překladů. Přeložil Jakub Deml.Studium, Stará Říše 1907