lidé okolo Jakuba Demla - Literární stránka Jakuba Demla, www.deml.cz

František Bílek (1872-1941)
Otokar Březina (1868-1929)
Jaroslav Durych (1886-1962)
Josef Florian (1873-1941)
Marie Rosa Junová (1917-2001)
Bohumil Malina Ptáček (1906-1976)
Jan Amos Verner (1909-1962)
Eliška Wiesenbergerová (1869-1918)

František Bílek

(1872-1941)

Sochař, grafik, architekt. Od počátku devadesátých let razil cestu novému pojetí sochařství, které mělo být svým mystickým prožitkem skutečnosti protiváhou monumentálnímu dílu Myslbekovu. Ve svém složitém uměleckém vývoji byl ovlivněn osobními i uměleckými vztahy k J. Zeyerovi a O. Březinovi. Významnou součást jeho díla tvoří grafika, především dřevoryt a dřevořez. K jeho nejznámějším dílům patří oltář v chrámu sv. Víta.

Otokar Březina

(1868-1929)

Básník, esejista. Březinovo básnické dílo spolu s dvěma soubory esejů představuje jak myšlenkově, tak tvarově vrchol českého a evropského literárního symbolismu.

Jaroslav Durych

(2. 12. 1886 v Hradci Králové - 7. 4. 1962 v Praze)

Romanopisec, básník, dramatik a esejista. Zakladatel časopisů Rozmach a Akord.
Počátky přátelství s Jakubem Demlem sahají až do října roku 1906. Deml byl tehdy spolupracovníkem vydavatelství Studium ve Staré Říši na Moravě a Durych studentem lékařství. Již v té době se objevují první neshody, ale k rozpadu přátelství dochází až mnohem později, po vydání Mého svědectví o Otokaru Březinovi. Deml žárlil i na Durychovy nemalé úspěchy literární, zvláště v době po vydání románu Bloudění. Snažil se tyto úspěchy ironicky zlehčovat („Durychovo poutní zboží"), ale i v břitkých polemikách měl v Durychovi zdatného soupeře.

více o J. Durychovi - výběr z básní, foto, stručný životopis

Josef Florian

(9. 2. 1873 ve Staré Říši - 29. 12. 1941 ve Staré Říši)

Vydavatel, překladatel a kritik ve Staré Říši na Moravě. Založil vyd. Studium, později Dobré dílo. Deml byl v letech 1903-1910 spolupracovníkem Josefa Floriana a delší čas žil ve Staré Říši. Po Demlově odchodu následovaly spory v tisku i před soudem. K úplnému obnovení přátelství už nikdy nedošlo, ale v období mezi lety 1928-1935 byly vztahy mezi oběma „rivaly" poměrně korektní. V korespondenci, především z let třicátých, je vedle oboustranné dobré vůle ke shodě patrno i jisté napětí. Demlova témata k novému dialogu (problém, zda má být na Březinově hrobě kříž, ohlasy na Mé svědectví o Otakaru Březinovi) byla úzce osobní a zajímavá je spíše Florianova laskavě humorná, umírněná reakce. V druhé polovině let třicátých byl příměří konec a nastaly spory, hádky, polemiky a vzájemné osočování, ale již jen prostřednictvím publikací, které měly obě strany k tomu účelu (nebo, chceme-li: i k tomu účelu) k dispozici.

Marie Rosa Junová-Vodičková

(18. 3. 1917 Březové Hory - 27. 3. 2001 Šternberk)

V letech 1935-1948 blízká spolupracovnice Jakuba Demla a vydavatelka jeho díla. Pod dohledem Jakuba Demla napsala i celou řadu polemických článků do Šlépějí („do nichž se Básníkovi nechtělo"), ilustrovala několik drobnějších knih. V roce 1956 se provdala za literárního kritika Timothea Vodičku a v roce 1959 se přestěhovala z Tasova za manželem do Olomouce.

více o Marii Rose Junové v práci Motiv ženy v díle Jakuba Demla

Bohumil Malina Ptáček

(1906-1976 ve Velkém Meziříčí)

Spisovatel, básník, středoškolský profesor ve Velkém Meziříčí. Když Jakub Deml po smrti O. Březiny vyslovil jednu ze svých protirepublikánských a protimasarykovských přednášek, byl právě B. M. Ptáčkem udán, pohnán k soudu podle zákona na ochranu republiky a urážky hlavy státu. Deml ještě v roce 1929 vydal Šlépěje XII, v nichž píše: „Jest celkem vedlejší, že tyto temné, anonymní mocnosti nastrčily si na to své protiřímské, československé, bezvěrecké rahýnko koště v podobě slepého mládence, neboť kdykoli jde Kristus do zahrady getsemanské se modlit, vždycky se najde nějaký blbec, který tam přivede celníky a jehož mzdou je oprátka a vyhřeznuté břicho, pane Ptáčku..."
Později se B. M. Ptáček s básníkem spřátelil a několikrát ho v Tasově navštívil. V Zapomenutém světle se z B. M. Ptáčka stane hlavní postava či spíše symbol, způsob oslovení.

Jan Amos Verner

(1909-1962)

     V letech 1932-1936 básníkův nejbližší přítel, „sekretář", vydavatel a v pravém slova smyslu - důvěrník. Jakub Deml mu dal přezdívku Skautík a takto ho oslovoval v dopisech, ale i v nejednom knižně vydaném textu.
     V roce 1939 se oženil s Boženou Brtvovou (1910-1996).
     Později se J. A. Verner stal farářem církve českobratrské evangelické.

Eliška Wiesenbergerová

(26. 5. 1868 Točník - 13. 3. 1918 Žebrák)

     Žena továrníka ze Žebráku v Čechách. Továrník Wiesenberger poskytuje své ženě kvůli jejímu špatnému tělesnému i duševnímu zdravotnímu stavu veškeré možnosti rozptýlit se knihami a hudbou. Paní Eliška se stává nejštědřejší Demlovou mecenáškou.
     V létě 1913 je hostem manželů Wiesenbergerových v Žebráku. Pobyt končí skandálem.
     Ještě téhož roku byla Eliška Wiesenbergerová převezena z bubenečského sanatoria do domácího vězení v Žebráku. Byla již před tím dána pod kuratelu, nedisponuje tedy svým majetkem (a nemůže tedy Demlovi v nesnázích nijak ulehčit); muž jí dává jen malé kapesné.
     Eliška Wiesenbergerová umírá 13. března 1918 v Žebráku v Čechách na tuberkuklózu, Deml být na pohřbu nesmí.

více o Elišce Wiesenbergerové v práci Motiv ženy v díle Jakuba Demla
více o Elišce Wiesenbergerové na webu Ladislava Rektorise

JAKUB DEML

Další autoři

Archiv