NOTANTUR LUMINA (1907)

SEN JEDEN SVÍTÍ

     Chválíte Krásu, zatím co před vámi prchá, uražena takovou chválou! Chcete-li ji však viděti a z ní se radovati, čiňte to, čeho jest třeba k obcování svatých: nepodezřívejte jí! Neb je-li dětským úsměvem, co se jí přidá aneb ubere tímto střihem, tímto ušpiněním? A je-li surovým utrpením nalezence: co se tolik přičiňujete zasaditi jí ránu? Bezpochyby věci nejjednodušší jsou už nejzáhadnější. Zmatení jazyků sotva kdy bylo tak naprosté? když svět tolik si oblíbil houpavé kolísání. A průmysl. Pluh vypověděl válku ouhorům, pila a sekera lesům; nikdy takové úctě netěšila se alchymie jako v dobách, které si přivlastňují název osvěty a pokroku: jen ten jest dosti vynikajícím, kdo hlínu, dřevo, kámen v zlato obrací. Lakota jest netrpělivá, blouznivá  a krutá  jako ďábel a jako vše, co není z Boha, a lakota není z Boha, protože zprznila práci a zavrhla míru věčnosti: Hle, co jest nepochopitelno Krásy rouhačům: nález duchovní není podmíněn ani výpočty, ani místem, ani časem, nýbrž životem a vůlí Nepodmíněného. Vše, co jest v životě vzácného, přichází naprosto z Daleka. Neptejte se, proč rozkvetla jabloň a nerozkvetl fík nebo ořešák; proč byly deště a ne sucho, proč tento bleskem byl zabit a onen zachráněn. Bezpochyby každý přijal své. Což bychom pátrali ve vašem rodu a ve vás samých! Otcové vaši řekli mnohou pravdu, těžte z jejich odkazu: rozbití zrcadla stíhá se trestem sedmi let. Kdož ví, co v ustávajícím tepotu srdce chtěli vám říci touto pověrou! Rcete však: kdy jste rozbili zrcadlo?