kresba Jakuba Demla
ukázky kompletní díla současná tvorba bejvávalo Literární stránka

Autoři




poznámky ke knize
Bedřich Bridel: Co Bůh? Člověk?

Co Bůh? Člověk? – verse se sloupci   |   Co Bůh? Člověk? – verse bez sloupců
Poznámky dr. J. Vašici   |   Tiráž vydání z roku 1934   |   Poznámka F. X. Šaldy


Poznámky

     1. Básnická skladba jesuity Bedřicha Bridela (1619 - 1680), jejíž titul zkracuji ve slova "Co Bůh? Člověk?", byla Jos. Jungmannem a Jos. Jirečkem mylně označena za překlad Karla Rosenmüllera z H. M. Boudona (1624 - 1702), arcijáhna evreuxského a oblíbeného spisovatele asketických knížek se sklonem ke kvietismu. V původním tisku z roku 1658 autor se nejmenuje, neboť Bridel všechna svá hojná díla, samostatná i překladová, vydával anonymně, nanejvýš se podepsal začátečními písmeny F. B. (Fridirich Bridel - Fridericus Bridelius). Naše báseň byla, jak se zdá, tištěna v pražské typografii klementinské, jejímž správcem právě v letech 1656 - 1660 byl sám Bridel. Ostatně tematická i formální podobnost s veršovaným "Rozjímáním svatého Ignacia na ta slova: Quam sordet mihi terra, dum coelum aspicio, Jak mě mrzí země, když na tebe hledím." (z roku 1658), které pochází nesporně od Bridela, a hojné vztahy k jiným jeho básnickým spisům, nepřipouštějí pochyb o autorství tohoto pokorného dělníka slova, jemuž při vědomém úsilí o ryzost tvůrčího projevu byla cizí jakákoliv literární ambice.

     2. Obsahem básně "Co Bůh? Člověk?" jest poměr člověka k Bohu, jakási poetická variace myšlenek z exercicií sv. Ignáce z Loyoly: ..."pohlédnouti, kdo jsem já, a zmenšovati se při tom příklady: za prvé, jak nepatrný jsem já proti všem lidem; za druhé, co jsou lidé proti všem andělům a svatým v ráji; za třetí pohlédnouti, co jest veškeré stvoření proti Bohu: nuže, já sám co mohu býti? za čtvrté, pohlédnouti na celou svou porušenost a hnusnost tělesnou; za páté, hleděti na sebe jako na ránu a vřed, odkuž vyšlo tolik hříchů a nepravostí a jed tak přeodporný ...uvažovati, kdo je Bůh, proti němuž jsem hřešil, podle svých vlastností, a srovnávati je s jejich protivami ve mně: jeho moudrost s mou nevědomostí, jeho všemohoucnost s mou slabostí, jeho spravedlnost s mou nepravostí, jeho dobrotu s mou zlobou." Obě složky tvořící ideovou strukturu básně, jsou ku podivu vyváženy, ač jejich krajní napětí, jež se vybíjí v nových a nových antithesách, stále hrozí přerváním. Na Bohu básník zobrazuje jeho odvěkou plnost života, jak se nám jeví v tajemství Trojice, zvláště však vytýká jeho nepochopitelnost, akatalépsii: naše abstraktivní a analogické poznávání Boha jest velmi nedokonalé a ani nadpřirozená víra nemůže tohoto nedostatku odstraniti. S tím souvisí i nevyslovitelnost Boží, lidský rozum se zde "mate, plete", a když o tom zpytuje, "jakás mu přichází noc", ona noc středověkých mystiků, v níž "božská, nepřístupná mrakota" v hlubinných propastech "nestíhlého moře" tajemně září. Proto náš pojem o Bohu je složitý, ačkoli Bůh je bytost nejvýš jednoduchá. Základní vlastností Boží je aseita (ens a se), je "slunce od samého sebe". Vše mimo Boha má své bytí od něho. Proto mezi bytím u Boha a bytím u tvora, člověka, není žádné kemmensurability, nýbrž je tu nesmírný rozdíl: pojem bytí ve vlastním a plném smyslu platí jen o Bohu, o tvorech toliko nevlastně a analogicky, a to našlo pregnantní výraz v biblickém pojmenování tvora jako "nebytí" (řecky mnon). Máchovsky zmelodisovaná strofa Bridelova: "Ó, Bože můj, ach co jsem? zdali se mně jen nětco zdá, že jsem? jsem-li nebo co jsem?..." není než jeho parafrází. Proti Bohu stojí tu člověk, nebo lépe lidské "já", u pokořujícím vědomí své nicoty a bídy, se svou přirozeností porušenou následky dědičného hříchu, jež podlamují jeho mravní síly sklonností k zlému a prudkými otřesy tělesného chtíče, v hmotném pak řádu jsou příčinnou přemnohých útrap, nemoci i smrti. Není nahodilé, že básník své téma "Co Bůh? Člověk?" pojal jako "Co já? Co ty?", jak udává též titul. Jeho meditace se mění v monologisovaný rozhovor s Bohem, který je prost jakéhokoliv moralisování nebo estetisujících tendencí a působí právě svou vnitřní pravdivostí. Tato mocná individualisace životní problematiky je typická pro veškerou tvorbu slovesného baroka a dává jmenovitě dramatu osobitý ráz.

V Olomouci v lednu 1934. J. Vašica
 
 


Tiráž vydání z r. 1934

 
Co Bůh? Člověk?
od Bedřicha Bridela. 

Do tisku připravil dr. Josef Vašica.

Podle osnovy Antonína Lískovce

vytiskly Lidové závody tiskařské a

nakladatelské, s. r. o. v Olomouci.

Vydal Bohuslav Durych v Přerově

jako 11. svazek edice Delfín.

Imprimatur arcibiskupské konsistoře

ze dne 28. 12. 1933, č. 21.152.

Kromě normálního vydání vyšlo 50

číslovaných výtisků na Van Gelderu.